Obsah:
BMI je ukazatel, který umožňuje rychle posoudit, zda máte nadváhu, nebo zda je vaše hmotnost v normě. Jak si vypočítat BMI a jak interpretovat výsledek v závislosti mimo jiné na: pohlaví, věku, úrovni trénovanosti nebo na tom, jak jste stavěni? Odpověď naleznete níže.
BMI (Body Mass Index) neboli index tělesné hmotnosti nebo Quetelet II je poměr, v němž se tělesná hmotnost (v kilogramech) dělí výškou (v metrech) na druhou. Umožňuje zjistit, zda je hmotnost člověka přiměřená jeho výšce, a tím indikuje riziko onemocnění vyplývajících z podváhy nebo nadváhy a obezity, např. cukrovky 2. typu, arteriální hypertenze, aterosklerózy, ischemické srdeční choroby atd. Čím vyšší je hodnota BMI (nad 25), tím větší je možnost onemocnění. Také nízký výsledek nižší než 18,5 může ukazovat na poruchu stravovacích návyků (např. anorexii) nebo problémy související s kardiovaskulárními poruchami, malabsorpcí, endokrinními problémy nebo rakovinou. Index tělesné hmotnosti se nevztahuje na sportovce (více dále v tomto článku), děti a těhotné ženy.
Tvůrcem BMI je belgický matematik a astrolog Lambert Adolphe Jacques Quételet, který v roce 1832 vytvořil známý vzorec. Odtud pochází Queteletův index II. Název Body Mass Index vytvořil americký odborník na výživu Ancel Keys (mimo jiné: tvůrce středomořské diety) a poprvé se objevil v časopise Journal of Clinical Epidemiology v roce 1972. Aktualizaci vzorce BMI provedl v roce 2013 britský matematik Nick Trefethen, který zjistil, že základní ukazatel je nespolehlivý u vysokých lidí, kteří svou hmotnost dělí příliš nízkým číslem, čímž se jejich skóre nadsazuje. Výzkumník z Oxfordské univerzity navrhl, aby se výška namísto na mocninu dvou zvyšovala na mocninu 2,5. Hmotnost by se navíc měla násobit koeficientem 1,3. V případě, že by se výška zvyšovala na mocninu 2,5, by se hmotnost násobila koeficientem 1,3.
Nové BMI = 1,3 x hmotnost / výška2,5
Nové BMI se však zatím obecně nepoužívá.
Výpočet BMI je založen na velmi jednoduchém matematickém vzorci, který nevyžaduje složité výpočty. Potřebujete pouze kalkulačku a přesné údaje: výšku a hmotnost.
BMI = hmotnost / výška 2
Pokud například měříte 1,75 m a vážíte 69 kg, váš BMI je 22,5 (BMI = 69/1,75×1,75 nebo BMI = 69/3,0625).
Můžete také použít hotové online kalkulačky BMI, do kterých stačí zadat pohlaví, výšku a aktuální hmotnost a specializovaný nástroj automaticky vypočítá hodnotu indexu. Online kalkulačka vás navíc bude informovat například o tom, jak se výsledek vztahuje k normám BMI a v jakém rozmezí hmotnosti byste se měli pohybovat, abyste si udrželi dobré zdraví.
U dětí a dospívajících do 18 let se nepoužívá BMI, ale percentilová tabulka, která usnadňuje posouzení normálního vývoje dítěte. Proč? Kvůli dynamickým změnám, ke kterým v mladém těle dochází. Percentilová stupnice je závislá na pohlaví, přičemž pro dívky a chlapce jsou stanoveny jiné normy v závislosti na věku a výšce.
Správná hodnota BMI se pohybuje mezi 18,5 a 24,99 a znamená nižší riziko vzniku civilizačních chorob u osob ve věku 18 až 60 let. Pokud máte BMI nižší než 18,5 nebo vyšší než 30, vyplatí se poradit se s lékařem, nechat si udělat testy, které pomohou určit váš zdravotní stav, a poradit se s odborníkem na výživu, který vám pomůže uspořádat jídelníček a změnit stravovací návyky. Pokud jsou výsledky příliš vysoké, je také důležité změnit svůj životní styl z nízké aktivity na rekreační (např. chůze, pomalý běh apod.).
ROZSAHY NORMY BMI
pod 16 | Velká podváha |
16 – 16.99 | Podváha |
17 – 18.49 | Nízká podváha |
18.5 – 24.99 | Normální |
25 – 29.99 | Nadváha |
30 – 34.99 | Obezita 1 stupně |
35 – 39.99 | Obezita 2 stupně |
nad 40 | Obezita 3 stupně |
Nevýhodou BMI je, že při výpočtu nezohledňuje pohlaví a s tím související rozdílné rozložení a obsah tuku v těle. Vzhledem k anatomii nebo mateřství je přirozené, že se v ženském těle hromadí více tuku. Ten je také jinak rozmístěn, přičemž ženy mají nejvíce tuku v oblasti boků, zatímco u mužů se hromadí hlavně na břiše. Zde je spolehlivějším ukazatelem typu obezity (jablko nebo hruška) poměr WHR (z ang. waist to hip ratio), který měří poměr mezi obvodem pasu a boků.
S věkem na jedné straně ubývá svalová a kostní hmota, na druhé straně se v těle hromadí více tělesného tuku. Tyto změny index tělesné hmotnosti nezohledňuje, a proto jsou výsledky starších osob (nad 65 let) velmi často chybně interpretovány. Důvodem je například osteoporóza, která ovlivňuje hustotu kostí, ale také snižuje tělesnou hmotnost. BMI je také nespolehlivý u trénovaných osob nebo profesionálních sportovců, protože nezohledňuje složení těla a množství tělesného tuku a svalové tkáně. V případě kulturistů nebo lidí s rozsáhlým svalstvem může být BMI v rozmezí ukazujícím na obezitu, zatímco taková osoba má velmi nízkou hladinu tělesného tuku. Zde však vysoká svalová hmota skóre nadhodnocuje (svaly váží více než tuk). Na druhou stranu například u sportovců, kteří jsou vysocí a štíhlí, může výsledek ukazovat na podváhu, zatímco jejich výsledky testů jsou normální a jejich strava je vyvážená.
Doporučené normy BMI v závislosti na věku:
Jak jsme již zmínili, navzdory jednoduchosti používání indexu tělesné hmotnosti není příliš přesným ukazatelem toho, zda má někdo nadváhu nebo podváhu. Je to dáno například tím, že BMI nezohledňuje složení těla, tj. obsah tukové a svalové tkáně, stejně jako kostní hmotu nebo množství extracelulární vody, která je mimo jiné zodpovědná za: hromadění vody v těle a tvorbu otoků. Nerozlišuje se ani věk či pohlaví nebo úroveň trénovanosti. Dvě osoby stejné výšky a hmotnosti budou mít stejný BMI, ale jejich vzhled bude zcela odlišný v důsledku poměru mezi tukovou a svalovou hmotou, který je mimo jiné důsledkem životního stylu nebo diety.
Je třeba poznamenat, že BMI byl vyvinut jako poměr vztahující se k obecným charakteristikám populace, a nikoli k jednotlivým parametrům, takže by měl být považován za jeden z mnoha orientačních ukazatelů celkového zdravotního stavu. Vyplatí se seznámit se s dalšími výživovými ukazateli, jako je WHR nebo BMR či PPM (ang. basal metabolic rate) – pomocí nich lze vypočítat nejnižší kalorickou potřebu nutnou k udržení duševního a fyzického zdraví. V úvahu byste měli vzít mimo jiné také: věk, pohlaví, životní styl (aktivní nebo neaktivní) nebo chronická onemocnění atd.